O Ginu

Historie

První dochované zmínky o pokusech mísení vína s jalovcem v zápiscích mnichů a léčitelů se datují ještě stovky let před naším letopočtem. I blahodárné účinky jalovce na játra a ledviny jsou známé mnoho let. Za kolébku ginu se však obecně považuje Holandsko. V 15.století se totiž v oblasti Holandska a Belgie běžně vyráběly nejrůznější typy destilátů s přísadami jalovce. Za objevitele ginu je považován holandský profesor a lékárník Dr. Sylvius. Pravdou ovšem je, že genever, který svým vzhledem i chutí připomíná spíše whisky, byl dostupný už před jeho narozením.

Počátek éry ginu lze přiřadit k nástupu Viléma III. Oranžského – Holanďana a milovníka ginu, který okamžitě zakázal dovoz francouzského zboží včetně brandy, a všem v zemi udělil právo destilovat obilnou pálenku. Tak začala ginová mánie. Po divokém vývoji v 17. a 18. století přišela v roce 1831 destilační kolona – nový vynález, zrod nového typu ginu známého jako London Dry. V dnešní době je naprostá většina ginů destilována právě pomocí kontinuální destilace. Na základě způsobu výroby lze giny rozdělit do několika kategorií.

Kategorie

Dřív se gin dělil do různých, poměrně jasně definovaných kategorií typu London Dry, Distilled, Old Tom a podobně (s tímto zažitým dělením se můžete často setkat i teď). S nástupem popularity ginu a raketovým růstem destilérek přibyly k tvorbě zcela nové přístupy, které vyústily v nejrůznější variace mnohdy těžko zařaditelných ginů, a jelikož kategorizace není až tak zásadní, dělí se giny nově na dvě základní kategorie – London Dry gin s jistými specifikacemi, které musí splnit, a Contemporary gin. To by se dalo volně přeložit jako London Dry gin a zbytek.

Z pohledu dalších specifikací giny dělíme na kategorie jako Old Tom nebo Navy Strength, dále jim lze přiřadit nálepku Barrel Aged nebo Barrel Rested, podle barev například pink gin nebo violet gin. Nové kategorie vznikají každou chvíli a je těžké si mezi nimi udržet přehled. Zde je výčet těch základních.

London Dry
Nejrozšířenější a nejpopulárnější druh ginu. Vzniká nejčastěji z obilného lihu, výjimkou ale nejsou ani další druhy jako rýžový nebo vinný líh. Základ však musí být vždy z organického původu. Po destilaci následuje pouze ředění vodou, žádné další úpravy nejsou povolené.

Contemporary
Jde o nový směr, a v zásadě je to právě tato kategorie, která stojí za raketovým vzestupem popularity ginu v posledních letech. Prakticky opouští pravidla specifická pro London Dry a po destilaci je možné doslazovat, dochucovat, případně míchat s jinými různými destiláty. V této kategorii se meze nekladou. Je těžké ji definovat, prakticky sem patří všechno, co nezapadne do ostatních kategorií. Giny tohoto stylu se vyznačují bohatou chutí, často však na úkor jalovce, který je v některých ginech potlačen úplně a do popředí jsou vytaženy například ovocné ingredience.

Navy Strength
Takzvaný gin pro námořníky. Jde o typ ginu, který se vyznačuje 57 % alkoholu. Při této hodnotě totiž gin neznehodnotí střelný prach v případě, že do něho gin nateče v podpalubí. Říká se, že gin nesměl být naložen na palubu lodi pokud propadl v testu zápalnosti po smíchání se střelným prachem. Navy strength ovšem není mezi výrobci příliš rozšířený, a tak je jeho nabídka mnohem limitovanější než v předchozích kategorií. Navy Strength gin se vyznačuje intenzivní chutí a silným aroma, a rozhodně stojí za vyzkoušení.

Old Tom
Téměř zapomenutá kategorie ginu, která aktuálně opět získává svoji popularitu, a destilatéři ji ve velkém začínají vracet zpět na trh. Tento gin se vyznačuje nasládlou chutí, kterou získává po doslazování cukrem. Původně se takto maskovala nevalná chuť nekvalitní pálenky v 18. a 19. století. Po vynálezu průtahové destilace a vzniku London Dry ginů nebyl k doslazování důvod, a proto se na styl téměř zapomnělo. V dnešní době je ovšem vhodný pro barmany do drinků. Ocení ho také jedinci, pro které je klasický London Dry příliš suchý.

Barrel Aged nebo Barrel Rested
Jednoduše gin libovolného typu odleželý v sudu. Kategorie je poměrně nová, používají se jakékoliv sudy nasáklé po whisky, bourbonu, nebo třeba portském vínu. Výjimkou nejsou ani nakuřované nebo úplně čerstvé sudy. Rested nebo Gently Rested se uvádí u ginů, které v sudu poleží pár dní až týdnů. Vyznačují se velmi lehkým aroma. Barrel aged se uvádí u těch, které v sudu leží měsíce nebo dokonce roky. Ty lze poznat podle výrazného zabarvení a silné chuti po sudu.

Genever
Genever je původní typ holandského ginu (tak jak byl zamýšlen Dr. Sylviusem). Výrobou se podobá whisky a zraje v dubových sudech. Chuťově a barvou se ale podobá spíše květnatějším whisky. Samotná kategorie Genever ginu má spoustu podkategorií, které se liší typem destilace. Genever se většinou pije samotný, případně pouze s ledem, do koktejlů se totiž moc nehodí.

Míchání

Gin tonic

Led
50 ml ginu
150 ml toniku

Pravděpodobně nejrozšířenější způsob míchání ginu. Naplňte sklenici ledem, na led nalijte gin a dolijte tonikem v poměru, který preferujete. Nejčastěji se míchá v poměru 1:2 až 1:4, kde platí logické pravidlo – čím méně toniku použijete, tím více vynikne chuť ginu. Výběr toniku je velice důležitý, protože ve výsledném drinku hraje poloviční roli.

Negroni

50 ml ginu
50 ml Campari
50 ml červeného vermutu
Pomerančová kůra

Královský nápoj a celosvětově nejznámější míchaný drink. Hořký, silný, ale také lahodný a stylový. Míchání negroni je totiž umění samo o sobě – dobrý barman z něj udělá precizní show. Přitom je to úžasně jednoduché, stačí vám smíchat tři ingredience ve stejném poměru! A co že v něm tedy je? 1) Samozřejmě gin a je jen na vás jaký. Každý gin výsledné negroni naprosto změní, takže se zde otevírá obrovská možnost experimentovat a objevovat. 2) Campari – italský hořký aperitiv, jediná pevně daná až povinná věc v negroni. Červený vermut – červené fortifikované víno vyznačující se nahořklou či hořkosladkou chutí. Vermutů je celá řada a jeho volbou lze doladit dokonale vyváženou chuť.

Jak na to?
Do míchací sklenice si připravíme led a na něj postupně nalijeme všechny ingredience v poměru 1:1:1. Důkladně promícháme – tím docílíme spojení chutí a dostatečného ochlazení drinku. Poté naplníme ledem nízkou sklenici. Z míchací sklenice přelijeme vychlazené negroni (díky vychlazení se pomaleji rozpouští led, takže se drink nerozředí tak rychle). Ozdobíme pomerančovou kůrou a skvělý zážitek může začít!

Martini

100 ml ginu
50 ml vermutu
Oliva

Jednoduchý, stylový a velmi suchý drink. Skládá se z ginu a vermutu. V míchací sklenici s ledem vychladíte ingredience v oblíbeném poměru. Původní receptura říká 2 díly ginu a 1 díl vermutu, ale každý si poměr může upravit podle svých preferencí. Běžně se také využívají poměry 5:1 či 6:1, a chuť martini lze výrazně ovlivnit volbou ginu, tak se nebojte experimentovat! Pro martini se používá koktejlová sklenice, a zdobí se zelenou olivou (pro lepší vzhled drinku a praktičtější vyjmutí se oliva propíchne párátkem).

Zdobení

K osvěžujícímu Gin&Toniku neodmyslitelně patří i garnish, česky ozdoba. Nejenže vypadá skvěle, ale také dokáže drink provonět, chuťově obohatit a třeba i posunout úplně jiným směrem. Řídit se můžete chuťovým profilem každého z ginů nebo vlastní osobní preferenci. Zde se fantazii meze opravdu nekladou. V záložce recenze najdete u jednotlivých ginů doporučení s jakými ozdobami je spárovat.

Ovoce
Mezi nejčastější garnishe patří ovoce, ať už jde o kůry citrusů nebo nakrájené plátky celých plodů (případně jejich sušené varianty). Nejvíce se používá limetka, citron, pomeranč nebo grep. Do ovocnějších ginů pak třeba jahody, maliny nebo borůvky.
Odvážnější kombinace zahrnují například plátek jablka/hrušky (kvůli nasládlosti většinou v kombinaci s kořením, které dokáže chuťový profil více rozvinout).

Zelenina
Zelenina se jako garnish do ginu téměř nepoužívá, snad jen kromě Hendricksem zpopularizované okurky. Ta se do řady ginů skutečně hodí, ale s jejím použitím doporučujeme zacházet opatrně. Okurka je poměrně aromatická a dokáže přebít jemné tóny a chutě ginu.

Koření
Teoreticky skvělý garnish – na fotkách vypadá skvěle, drink dokáže výrazně ochutit a obohatit. Nejčastěji se používají různé varianty pepře, koriandr, kuličky jalovce nebo skořicová tyčinka. Prakticky, ať už dáte koření vcelku (lepší varianta) nebo drcené (nedoporučujeme), vždy nakonec vyplave na hladinu drinku. Potom je na vás, jestli se napijete s kuličkou pepře, nebo budete drink krkolomně cedit přes zuby. Koření je většinou doplňkem k bylinnému nebo ovocnému garnishi. Stejně jako u ostatních kategorií doporučujeme používat koření, které je obsaženo v ginu samotném.

Bylinky
V ginech hojně používané, zejména díky příjemnému aroma. Bylinek se v recepturách ginů objevuje celá řada, a leckdy je vhodné vytáhnout chutě či aromata ingrediencí i přidáním bylinky v podobě garnishe. Nejvíce se používá tymián, nebo rozmarýn. Pro konkrétní giny se může hodit máta, bazalka nebo levandule. V barech se pro efekt můžete setkat i s okvětními lístky nebo jedlými květy. Střídmost je klíč k perfektnímu drinku, bylinky totiž mohou chuť i aroma ginu naprosto přebít. Pokud to s nimi přeženete, může se pití drinku stát nepříjemnou bojovkou kvůli všude trčící a do nosu neustále cvrnkající louce ve sklenici.